Jste optimista nebo pesimista?

O přesvědčeních, která nám dělají ze života buď růžovou zahradu, nebo skřípění zubů.

Ta přesvědčení máme každý ve své hlavě a je skoro životně důležité o nich aspoň vědět.

Představte si, že pořádáte večírek a kamarád Ota se vám omluví: „Nemůžu přijet, rozbilo se mi auto.“ A kamarádka Petra: „Nemůžu přijet, mám samozřejmě zase rozbitý auto.“

Kdybychom si troufli hodnotit člověka podle jediné věty (což takhle tréninkově klidně můžeme), tak jeden z těch dvou je pravděpodobně optimista a jeden pesimista. Poznáte z toho, co řekli, kdo je kdo?

Jestli soudíte, že Ota je optimista a Petra pesimistka, máte pravdu.

Ota by své trable s autem rozvinul takto: „Rozbilo se mi auto. To se může stát, je to jenom stroj. Zavolám do servisu a bude to v pořádku.“

Petra by to komentovala jinak: „To auto je rozbitý pořád. Nic kolem mě nefunguje. Mám ve všem smůlu.“

U Oty vidíme, že tu potíž chápe jako jednorázovou, nevyvozuje z ní žádné další závěry a umí ji vyřešit. Petra tu závadu bere naopak jako opakovaný nebo trvalý stav, který se navíc týká více oblastí jejího života a dává tu závadu do souvislosti se sebou.

A přesně to jsou myšlenkové návyky optimistů a pesimistů.

Pesimista vnímá své potíže jako:
trvalé,
zahrnující mnoho životních oblastí,
a osobní;

optimista je vnímá jako:
přechodné,
specifické
a externí.

Pokud čelíte nějaké běžné nesnázi, pomůže vám optimistická strategie:
nesnáz je přechodná,
týká se jen jedné oblasti
a není to nutně moje vina.

Zrevidujte si, jak smýšlíte ve chvílích, kdy se vám něco rozbije nebo když se vám nedaří. Mnoho lidí nad tím ve svém životě ještě nikdy nepřemýšlelo a možná si tak zbytečně udržují pesimistické vidění světa. Poznání je první krok a pak může přijít změna, protože i když naše myšlenky fungují v těchto chvílích zcela automaticky, je možné je začít hlídat a tlačit k nadějnějšímu konci.